DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
aktualizováno: 01.02.2024 20:41:12 

Agility
              Agility

              Pro ty, kteří se s agility ještě nesetkali několik slov úvodem. Agility je sport a zábava zároveň. Váš psík bude nadšen, když ho začnete pravidelně vodit na cvičiště, kde se bude nejen učit, ale i hrát si. V agility je pes i pán jeden tým, úkolem psovoda je přesně navést svého psa přes překážky. Překážky tvoří trasu (pokaždé jinou) , kterou by měl pes co nejrychleji a pokud možno bez chyby podle pokynů svého pána absolvovat. Pes je při závodech zcela volný, nemá ani vodítko ani obojek. Samozřejmě, že na začátku se trénuje s vodítkem, až později pejsek běhá na volno. Důležité není ani tak to, že jste nejlepší, ale to, že jste spolu. Je dobré pejska za dobře provedený cvik pochválit, být trpělivý a učit se raději pomalu a kvalitně, než rychle a s chybami. Agility mohou cvičit děti i dospělí, pejsci s rodokmenem i voříšci, malí i velcí.

JAK A KDE AGILITY VZNIKLO?
 Agility vzniklo kolem roku 1978 v Anglii a brzy se rozšířilo po celém světě. V Evropě se závodí většinou podle pravidel FCI (Fédération Cynologique Internationale), v Severní Americe potom podle pravidel NADAC (North American Dog Agility Council). Podle pravidel FCI se každoročně koná i mistrovství světa v agility, kterého se však mohou zúčastnit pouze psi s průkazem původu.

JAK TOMU JE U NÁS?
 V České republice se první soutěž agility konala v roce 1991, v roce 1992 pak byl založen Klub agility České republiky. Činnost klubu je zaměřena zejména na práci v oblastních skupinách, které soustřeďují zájemce o agility ze svého okolí. Klub každoročně pořádá Mistrovství České republiky, kterého se mohou zúčastnit psi všech ras, s průkazem původu i bez něho.

JAK ZAČÍT S AGILITY?
Pes pro agility by měl být především zdravý a výhodou je, když je hravý nebo jinak motivovatelný. Špičkoví psi parkur agility milují a když vidí překážky, často už je nic jiného nezajímá. Agility se dá běhat prakticky s jakýmkoliv psem, i když existují plemena, která dosahují v tomto sportu větších úspěchů než ostatní. Dobré je ve svém okolí najít cvičák, kde se cvičí agility. Budeme se snažit postupně dodat adresy a kontakty na tyto cvičáky. Poté můžete směle vyrazit. Co s sebou? Kromě nějaké té korunky na zaplacení za cvičení je dobré mít s sebou: psa, doklady, že je řádně očkován proti vzteklině, dobrůtky (pro lepší motivaci ke cvičení), hračky (míček na šňůrce, tenisák, vycpanou ponožku, pískátka atp.), vodu a misku pro psa, vodítko (nedoporučuje se samonavinovací, nejlepší je normální vodítko na krátko).

Většina cvičáků má zvlášť hodiny pro začátečníky a zvlášť pro pejsky, kteří už nějakou tu dobu agility běhají. Je to lepší, neboť začátečníci probírají každou překážku zvlášť a také trasy jsou lehčí. Po čase se propracujete ze začátečníků k ostatním, záleží jen na Vás a na Vašem pejskovi jak dlouho to bude trvat. Stále platí raději pomaleji a kvalitně, než spěchat a s chybami. Psík, který se naučí danou překážku zdolávat s chybou, je na tom hůř, než jeho kolega, který se naučil překážku zdolávat správně. Odnaučování chyb je těžké a je lepší chybám předcházet.

Začít cvičit agility můžete i s malým štěnětem, jde ale spíše o seznamování než o opravdový výcvik. Ten je vhodný až po 8 měsících věku štěněte, do jednoho roku snižujte všechny překážky. Na začátku každé překážky si rozmyslete, jaký povel budete používat, povely by neměly být příliš dlouhé a neměly by být podobné. Učíte-li psa novou překážku, zjednodušte její překonání, jak jen to jde. Zejména začínající pes by neměl zažít na překážkách nic nepříjemného.

JAK SE AGILITY CVIČÍ?
 O co tedy vlastně jde? Jak jsme již řekli jde o to jak bez chyb a nejrychleji zdolat trasu s překážkami. Nácvik probíhá tak, že se se svým pejskem učíte (nejprve jednotlivě) správně přeskakovat, prolézat, podlézat, přelézat...... dané překážky. Nezapomínejte psa často chválit. Z počátku nechtějte po psovi více než tři, čtyři překážky za sebou. Počet překážek pak zvyšujte postupně a pamatujte na to, že ani zkušení závodníci neběhají v tréninku jen celé parkury. Překážky, které pes ještě nezná, musíte samozřejmě cvičit jednotlivě a po každém správném překonání psa pochválit. Po několika minutách cvičení vždy udělejte psovi delší přestávku a pohrajte si s ním. Skončete s cvičením včas, dokud to pejska baví, a hlavně nepodlehněte dojmu, že když ho to baví, je schopen naučit se všechno najednou.

Psa na parkuru netrestejte. Tím se nemyslí jen trest fyzický - ten je naprosto nevhodný, ale i silné slovní tresty (fuj). V drtivé většině případů jde totiž o chybu Vaši. Překoná-li pes jinou překážku, zřejmě jste špatně ukázali, pozdě dali povel nebo se špatně hnuli tělem. Nedělejte závěry typu "to mi dělá naschvál" neřkuli "ten můj pes je úplně blbej" a raději přemýšlejte o tom, kde jste udělali chybu. Překoná-li pes překážku špatně, výcvik jste asi uspěchali a musíte se vrátit k jednoduššímu provedení nebo to zkusit jinak (znovu). Nic z toho není chyba psa - buďte trpěliví. V tréninku se neučí jen pes, ale i Vy, a to zejména z vlastních chyb.

Co je to AGILITY

Jistě všichni znáte klasický koňský parkur - na vyhrazeném prostoru jsou umístěny skokové překážky, které jezdec s koněm absolvuje v předem určeném pořadí. No a z toho kolem roku 1978 v Anglii vznikl pro psy sport zvaný agility, původně prý jako zábava pro voříšky, co nemůžou chodit na výstavy. Dnes agility běhají voříšci i čistokrevní psi a spolu s nimi děti, mládež, dospělí, ale i důchodci, a to na celém světě. Agility se provozuje jako zábava pro široké masy pejskařů, ale také jako vrcholový sport, který má dokonce svoje mistrovství světa. Určité rozdíly mezi psím a koňským parkurem jsou, a to především ve velikosti překážek (ty psí jsou mnohem menší). Pejsci jsou však mnohem pohyblivější, takže kromě klasických skokových překážek mívají v parkuru zařazen i slalom, kladinu, šikmou stěnu, houpačku, skok daleký, proskokový kruh, pevný a látkový tunel. Dalším, poměrně podstatným rozdílem je to, že psovod na psovi nesedí jako jezdec na koni, ale běží vedle něj. Pes nemá vodítko ani obojek a psovod jej ovládá pouze slovními povely, vlastním pohybem a ukazováním. Vzájemný dotek psa a psovoda se hodnotí jako chyba.
Možná si teď říkáte, jak může závodit třeba jezevčík s ovčákem. I na to tvůrci agility mysleli - rozdělili pejsky do velikostních kategorií podle kohoutkové výšky. Počet velikostních kategorií závisí na organizaci, která v dané zemi agility zastřešuje. Vzhledem k tomu, že v Evropě je vládcem psího světa FCI (Fédération Cynologique Internationale), závodí se u nás podle pravidel stanovených touto organizací. Ta doposud uznávala dvě velikostní kategorie: psi do 40 cm včetně (tzv. kategorie mini), psi nad 40 cm výšky (kategorie standard). Od 1.1.2001  došlo k výrazné změně pravidel a mimo jiné i k přerozdělení velikostních skupin na tři (do 35 cm, do 43 cm a nad 43 cm). V roce 2019 došlo k dalším změnám ve velikostech, ( do 28 cm XS, do 35 cm S, do 43 cm M, 43-50 cm ML,  nad 50 cm L).Kategorie se liší především výškou skokových překážek (pro malé pejsky je samozřejmě výrazně menší než pro ty velké), ale také výškou proskokového kruhu a délkou skoku dalekého. Ostatní překážky zůstávají shodné pro všechny kategorie.
Trať mívá 16 až 21 překážek a záleží na rozhodčím, jakým způsobem celý parkur postaví. Variant je nekonečné množství, stačí překážku o pár centimetrů posunout nebo natočit a hned má trať úplně jinou obtížnost. Některé parkury jsou spíš technické, kdy psovod hodně stojí na místě a pohybuje se jen jeho pes, jiné jsou hodně běhavé a psovod na nich má občas co dělat, aby svému pejskovi stačil a přitom úplně neztratil dech. A protože i jednotlivé týmy jsou různě výkonnostně zdatné, dělí se do tří kategorií - A1, to je třída pro začátečníky, A2, což je třída pro ty lepší závodníky, a A3, což je třída pro ostřílené závodníky, nejlepší z nejlepších. Vstup do elitní třídy A3 je dobrovolný a pro vstup  je potřeba splnit určité nelehké podmínky.
Pokud jde o pravidla agility, opět se podobají těm koňským. V hodnocení záleží především na tom, s jakým počtem trestných bodů dokáže tým (psovod+pes) dokončit předepsaný parkur. Trestné body se udělují za chyby nebo tzv. odmítnutí - vždy je to 5 trestných bodů. Za co konkrétně se trestné body udělují, je podrobně popsáno ve zkušebním řádu agility. Druhým kritériem, které rozhoduje o pořadí týmů v případě rovnosti trestných bodů, je čas, v jakém tým trať absolvuje. Špičkové týmy se většinou "přetahují" o setinky vteřiny a rozhoduje každý větší oblouček psa za překážkou. Je také možno docílit tzv. diskvalifikace, nejsnadněji tím, že pes překoná jinou překážku, než která je v pořadí, ale to rozhodně není účelem. Možných důvodů pro diskvalifikaci je více, podrobnosti opět najdete ve zkušebním řádu.
Ročně se v České republice koná nepočítaně  závodů, zkoušek  a  výcvikových táborů agility. Závody často potkáte při výstavách psů, hlavně těch mezinárodních - závody v Českých Budějovicích v dubnu a v říjnu, Praze-Chuchli v červnu a v Brně v červenci už se staly tradicí a jsou diváky hojně navštěvované. Jinak se závodí především na kynologických cvičištích. Každého závodu se účastní v průměru 80-100 týmů, ale nejsou výjimkou ani závody s obsazením 150 týmů, samozřejmě i s mezinárodní účastí. Závodí se prakticky za každého počasí, výjimkou bylo jen období velkých povodní na Moravě. Závodní sezóna je celoroční, neboť je dost hal pro pořádání výcviku i závodů. Výcvikové tábory se konají dle možností jednotlivých trenérů; začátečníkům poskytují možnost dozvědět se během krátkého časového období o agility co nejvíce a pro ty pokročilé jsou vhodnou příležitostí pro dvoufázový trénink psa. Termíny všech závodů a táborů najdete na www.kacr.info