Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 31.05.2018 12:23:28 

Agility
              Agility

              Pro ty, kteří se s agility ještě nesetkali několik slov úvodem. Agility je sport a zábava zároveň. Váš psík bude nadšen, když ho začnete pravidelně vodit na cvičiště, kde se bude nejen učit, ale i hrát si. V agility je pes i pán jeden tým, úkolem psovoda je přesně navést svého psa přes překážky. Překážky tvoří trasu (pokaždé jinou) , kterou by měl pes co nejrychleji a pokud možno bez chyby podle pokynů svého pána absolvovat. Pes je při závodech zcela volný, nemá ani vodítko ani obojek. Samozřejmě, že na začátku se trénuje s vodítkem, až později pejsek běhá na volno. Důležité není ani tak to, že jste nejlepší, ale to, že jste spolu. Je dobré pejska za dobře provedený cvik pochválit, být trpělivý a učit se raději pomalu a kvalitně, než rychle a s chybami. Agility mohou cvičit děti i dospělí, pejsci s rodokmenem i voříšci, malí i velcí.

JAK A KDE AGILITY VZNIKLO?
 Agility vzniklo kolem roku 1978 v Anglii a brzy se rozšířilo po celém světě. V Evropě se závodí většinou podle pravidel FCI (Fédération Cynologique Internationale), v Severní Americe potom podle pravidel NADAC (North American Dog Agility Council). Podle pravidel FCI se každoročně koná i mistrovství světa v agility, kterého se však mohou zúčastnit pouze psi s průkazem původu.

JAK TOMU JE U NÁS?
 V České republice se první soutěž agility konala v roce 1991, v roce 1992 pak byl založen Klub agility České republiky. Klub vydává vlastní zpravodaj (Střípky), kterým informuje své členy o událostech kolem agility, připravovaných závodech apod. Činnost klubu je zaměřena zejména na práci v oblastních skupinách, které soustřeďují zájemce o agility ze svého okolí. Klub každoročně pořádá Mistrovství České republiky, kterého se mohou zúčastnit psi všech ras, s průkazem původu i bez něho.

JAK ZAČÍT S AGILITY?

Pes pro agility by měl být především zdravý a výhodou je, když je hravý nebo jinak motivovatelný. Špičkoví psi parkur agility milují a když vidí překážky, často už je nic jiného nezajímá. Agility se dá běhat prakticky s jakýmkoliv psem, i když existují plemena, která dosahují v tomto sportu větších úspěchů než ostatní. Dobré je ve svém okolí najít cvičák, kde se cvičí agility. Budeme se snažit postupně dodat adresy a kontakty na tyto cvičáky. Poté můžete směle vyrazit. Co s sebou? Kromě nějaké té korunky na zaplacení za cvičení je dobré mít s sebou: psa, doklady, že je řádně očkován proti vzteklině, dobrůtky (pro lepší motivaci ke cvičení), hračky (míček na šňůrce, tenisák, vycpanou ponožku, pískátka atp.), vodu a misku pro psa, vodítko (nedoporučuje se samonavinovací, nejlepší je normální vodítko na krátko).

Většina cvičáků má zvlášť hodiny pro začátečníky a zvlášť pro pejsky, kteří už nějakou tu dobu agility běhají. Je to lepší, neboť začátečníci probírají každou překážku zvlášť a také trasy jsou lehčí. Po čase se propracujete ze začátečníků k ostatním, záleží jen na Vás a na Vašem pejskovi jak dlouho to bude trvat. Stále platí raději pomaleji a kvalitně, než spěchat a s chybami. Psík, který se naučí danou překážku zdolávat s chybou, je na tom hůř, než jeho kolega, který se naučil překážku zdolávat správně. Odnaučování chyb je těžké a je lepší chybám předcházet.

Začít cvičit agility můžete i s malým štěnětem, jde ale spíše o seznamování než o opravdový výcvik. Ten je vhodný až po 8 měsících věku štěněte, do jednoho roku snižujte všechny překážky. Na začátku každé překážky si rozmyslete, jaký povel budete používat, povely by neměly být příliš dlouhé a neměly by být podobné. Učíte-li psa novou překážku, zjednodušte její překonání, jak jen to jde. Zejména začínající pes by neměl zažít na překážkách nic nepříjemného.

JAK SE AGILITY CVIČÍ?
 O co tedy vlastně jde? Jak jsme již řekli jde o to jak bez chyb a nejrychleji zdolat trasu s překážkami. Nácvik probíhá tak, že se se svým pejskem učíte (nejprve jednotlivě) správně přeskakovat, prolézat, podlézat, přelézat...... dané překážky. Nezapomínejte psa často chválit. Z počátku nechtějte po psovi více než tři, čtyři překážky za sebou. Počet překážek pak zvyšujte postupně a pamatujte na to, že ani zkušení závodníci neběhají v tréninku jen celé parkury. Překážky, které pes ještě nezná, musíte samozřejmě cvičit jednotlivě a po každém správném překonání psa pochválit. Po několika minutách cvičení vždy udělejte psovi delší přestávku a pohrajte si s ním. Skončete s cvičením včas, dokud to pejska baví, a hlavně nepodlehněte dojmu, že když ho to baví, je schopen naučit se všechno najednou.

Psa na parkuru netrestejte. Tím se nemyslí jen trest fyzický - ten je naprosto nevhodný, ale i silné slovní tresty (fuj). V drtivé většině případů jde totiž o chybu Vaši. Překoná-li pes jinou překážku, zřejmě jste špatně ukázali, pozdě dali povel nebo se špatně hnuli tělem. Nedělejte závěry typu "to mi dělá naschvál" neřkuli "ten můj pes je úplně blbej" a raději přemýšlejte o tom, kde jste udělali chybu. Překoná-li pes překážku špatně, výcvik jste asi uspěchali a musíte se vrátit k jednoduššímu provedení nebo to zkusit jinak (znovu). Nic z toho není chyba psa - buďte trpěliví. V tréninku se neučí jen pes, ale i Vy, a to zejména z vlastních chyb.

Co je to AGILITY


Jistě všichni znáte klasický koňský parkur - na vyhrazeném prostoru jsou umístěny skokové překážky, které jezdec s koněm absolvuje v předem určeném pořadí. No a z toho kolem roku 1978 v Anglii vznikl pro psy sport zvaný agility, původně prý jako zábava pro voříšky, co nemůžou chodit na výstavy. Dnes agility běhají voříšci i čistokrevní psi a spolu s nimi děti, mládež, dospělí, ale i důchodci, a to na celém světě. Agility se provozuje jako zábava pro široké masy pejskařů, ale také jako vrcholový sport, který má dokonce svoje mistrovství světa. Určité rozdíly mezi psím a koňským parkurem jsou, a to především ve velikosti překážek (ty psí jsou mnohem menší). Pejsci jsou však mnohem pohyblivější, takže kromě klasických skokových překážek mívají v parkuru zařazen i slalom, kladinu, šikmou stěnu, houpačku, skok daleký, proskokový kruh, pevný a látkový tunel. Dalším, poměrně podstatným rozdílem je to, že psovod na psovi nesedí jako jezdec na koni, ale běží vedle něj. Pes nemá vodítko ani obojek a psovod jej ovládá pouze slovními povely, vlastním pohybem a ukazováním. Vzájemný dotek psa a psovoda se hodnotí jako chyba.
Možná si teď říkáte, jak může závodit třeba jezevčík s ovčákem. I na to tvůrci agility mysleli - rozdělili pejsky do velikostních kategorií podle kohoutkové výšky. Počet velikostních kategorií závisí na organizaci, která v dané zemi agility zastřešuje. Vzhledem k tomu, že v Evropě je vládcem psího světa FCI (Fédération Cynologique Internationale), závodí se u nás podle pravidel stanovených touto organizací. Ta doposud uznávala dvě velikostní kategorie: psi do 40 cm včetně (tzv. kategorie mini), psi nad 40 cm výšky (kategorie standard). Od 1.1.2001 však dojde k výrazné změně pravidel a mimo jiné i k přerozdělení velikostních skupin na tři (do 35 cm, do 43 cm a nad 43 cm). Kategorie se liší především výškou skokových překážek (pro malé pejsky je samozřejmě výrazně menší než pro ty velké), ale také výškou proskokového kruhu a délkou skoku dalekého. Ostatní překážky zůstávají shodné pro všechny kategorie.
Trať mívá 12 až 20 překážek a záleží na rozhodčím, jakým způsobem celý parkur postaví. Variant je nekonečné množství, stačí překážku o pár centimetrů posunout nebo natočit a hned má trať úplně jinou obtížnost. Některé parkury jsou spíš technické, kdy psovod hodně stojí na místě a pohybuje se jen jeho pes, jiné jsou hodně běhavé a psovod na nich má občas co dělat, aby svému pejskovi stačil a přitom úplně neztratil dech. A protože i jednotlivé týmy jsou různě výkonnostně zdatné, dělí se do tří kategorií - A1, to je třída pro začátečníky, A2, což je třída pro ty lepší závodníky, a A3, což je třída pro ostřílené závodníky, nejlepší z nejlepších. Vstup do elitní třídy A3 je dobrovolný a pro vstup samotný i pro setrvání v této třídě je potřeba splnit určité nelehké podmínky.
Pokud jde o pravidla agility, opět se podobají těm koňským. V hodnocení záleží především na tom, s jakým počtem trestných bodů dokáže tým (psovod+pes) dokončit předepsaný parkur. Trestné body se udělují za chyby nebo tzv. odmítnutí - vždy je to 5 trestných bodů. Za co konkrétně se trestné body udělují, je podrobně popsáno ve zkušebním řádu agility. Druhým kritériem, které rozhoduje o pořadí týmů v případě rovnosti trestných bodů, je čas, v jakém tým trať absolvuje. Špičkové týmy se většinou "přetahují" o setinky vteřiny a rozhoduje každý větší oblouček psa za překážkou. Je také možno docílit tzv. diskvalifikace, nejsnadněji tím, že pes překoná jinou překážku, než která je v pořadí, ale to rozhodně není účelem. Možných důvodů pro diskvalifikaci je více, podrobnosti opět najdete ve zkušebním řádu.
Ročně se v České republice koná kolem 30 závodů a 8 výcvikových táborů agility. Závody často potkáte při výstavách psů, hlavně těch mezinárodních - závody v Českých Budějovicích v dubnu a v říjnu, Praze-Chuchli v červnu a v Brně v červenci už se staly tradicí a jsou diváky hojně navštěvované. Jinak se závodí především na kynologických cvičištích. Každého závodu se účastní v průměru 80-100 týmů, ale nejsou výjimkou ani závody s obsazením 150 týmů, samozřejmě i s mezinárodní účastí. Závodí se prakticky za každého počasí, výjimkou bylo jen období velkých povodní na Moravě. Hlavní závodní sezóna je od dubna do října (to jsou závody prakticky každý víkend), přes zimu je závodů méně (asi aby byl taky čas na trénink). Výcvikové tábory se konají v letních měsících; začátečníkům poskytují možnost dozvědět se během krátkého časového období o agility co nejvíce a pro ty pokročilé jsou vhodnou příležitostí pro dvoufázový trénink psa. Termíny všech závodů a táborů najdete v termínovém kalendáři akcí agility, aktualizovaný kalendář vychází rovněž v časopise Pes přítel člověka.



TOPlist